Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka

Autorka projektu, překlad z německého originálu:

Květa Drahokoupilová

Hudba a klavírní doprovod:

Přemysl Zíka

Hraje a zpívá:

Michal Boška

Svůj hlas zapůjčila:

Markéta Prunerová j.h. - hraběnka

Korepetice a pěvecký poradce:

Jožka Valentová j.h.

Kostýmy, scéna, zvuk, představení řídí:

Květa Drahokoupilová

To už je ráno? Jaké to vychází slunce!

Michal Boška

Kdo mi může radu dát?

Kdo mi může radu dát,

kam se má můj život brát?

Jsem jen zmítán divou bouří

nebo vlnou v širém moři?

Jsem jak jarní bledá břízka,

jíž se po sluníčku stýská.

Jožka Valentová

Píseň o domově

Jak vřele v Čechách zní

prostinká domova píseň!

Vždy srdce potěší,

zažene tíseň.

Zavane vinicí

při sklizni hroznů,

dítěti za noci

zašumí do snů.

I kdybych v žití

kraj světa musel jít,

bude mi píseň domova

vzpomínkou znít.

Jsem poslední svého rodu

Už nemám otcovský dům.

Jak se vzdálil mým mladistvým snům!

Matka mě zrodila v bouřlivý svět.

Nevím, zda vrátím se domů kdy zpět.

Tak tedy světem jdu, nevím kam,

své radosti mám a své bolesti znám

a bloudím světem tak sám.

Tóny pronikají bolně hrudí mou, volají mě na pouť v dálku omamnou.

Rainer Maria Rilke, Sidonie Nádherná a Vrchotovy Janovice

V roce 1906 navštívila baronka Sidonie Nádherná z Vrchotových Janovic ateliér sochaře Augusta Rodina v Paříži. Ateliérem ji provázel R. M. Rilke, v té době Rodinův tajemník. Rilke pak navštívil několikrát Sidonii a její bratry na jejich zámku ve Vrchotových Janovicích. Vzniklo mezi nimi celoživotní upřímné přátelství.

Ze svých dojmů po první návštěvě Janovic se Rilke vyznal v dopise baronu Janovi Nádhernému:

"…Jak dobře mi udělalo to odpoledne v Janovicích. Již jízda vozem v podzimním odpoledni byla tak krásná. Byly to Čechy, jaké jsem znal, zvlněné jako lehká hudba, téměř bez obzoru. Skrze Janovice jsem zase poznal rodnou zemi a přijal ji v její prosté kráse."

Ve hře zazní tato hudební čísla

1. Předehra (Turecká vojna)
2. Intermezzo č. I (Vstříc dobrodružství a slávě!)
3. Za noci hluboké
4. Mé matce
5. Byl jsem ještě malý
6. Intermezzo č. II (Stesk)
7. Intermezzo č. III (Podzim)
8. Píseň podzimu
9. Píseň o domově
10. Jsem poslední svého rodu
11. Ó, život, život!
12. Intermezzo č. IV (Noční nálada)
13. Intermezzo č. V (Léčka)
14. Podzim
15. Intermezzo č. VI (Modlitba)
16. Intermezzo č. VII (Zámecké vodotrysky)
17. Zámecké zahrady
18. Milostná píseň
19. Intermezzo č. VIII (Touha)
20. Intermezzo č. IX (Bouře)
21. Bouře
22. Finále (Osudové)

Milá matko, buďte hrdá, nesu prapor!

Rainer Maria Rilke (1875 - 1926)

R. M. Rilke se narodil v rodině německého železničního úředníka a byl pokřtěn jménem René. V Praze strávil dětství a mládí. Chodil do německé obecné školy, potom na vojenskou reálku. Otec ho vedl k vojenské dráze, protože sám se musel své důstojnické kariéry pro nemoc vzdát. Po pěti letech Rilke z reálky odešel a odjel do Lince na obchodní akademii. Ani tuto školu nedokončil. Vrátil se do Prahy, po usilovné přípravě složil maturitu na gymnáziu a zapsal si na pražské univerzitě přednášky z filozofie, literatury a dějin umění. Po roce přesídlil na univerzitu do Mnichova a změnil si křestní jméno na Rainer. Věnoval se literatuře a umění, podnikl řadu cest - do Ruska, Paříže (kde byl nějaký čas sekretářem sochaře Rodina), Itálie, Dánska, Švédska, severní Afriky, Španělska.

Kornet! A to znamená hodně.

1. světová válka ho zastihla v Paříži. Zpočátku obdivoval mýtickou velikost války a hrdinskou smrt, jeho nadšení však pod vlivem válečného utrpení rychle ochladlo. Musel také splnit svou vojenskou povinnost v rakouské armádě. Za pomoci vlivných přátel se dostal do rakouského vojenského archivu ve Vídni. Během válečných let a následujícího revolučního vření neměl dost klidu k vlastní tvorbě. Přesídlil natrvalo do Švýcarska a po rozpadu rakouské monarchie požádal o československé státní občanství, které obdržel v roce 1920. Poslední roky svého života, ztížené vážnou nemocí a pobyty v sanatoriích, naplnil usilovnou tvůrčí prací, cestováním a návštěvami přátel. Zemřel v sanatoriu Valmont ve Švýcarsku.

R. M. Rilke vytvořil velmi rozsáhlé dílo - básně, básnické sbírky, prózy. Zejména v raných dílech oslavil své rodné město i českou krajinu. Některé básně věnoval českým spisovatelům (J. Vrchlickému, J. K. Tylovi, J. Zeyerovi), s některými ho spojovalo přátelství.

V rodné Praze se tento básník, jeden z největších všech dob, dočkal pamětní desky až v prosinci 2011.

V Letenských sadech v Praze 7 vyroste tři metry vysoký monument, který bude připomínat dílo básníka a pražského rodáka Rainera Marii Rilka. Projekt má stát kolem dvou milionů korun. Evropská nadace Rainera Marii Rilka na něj uspořádala veřejnou sbírku.

První verzi "Korneta" napsal Rilke během jedné podzimní noci v roce 1899. Zájem o téma v něm vzbudil strýc, který při pátrání po předcích narazil na kopii listiny vztahující se k jistému Christophu Rülcke zu Linda. Ten jako mladý praporečník rakouské armády zahynul v roce 1660. R. M. Rilke posunul ve svém zpracování příběh tohoto domnělého příbuzného do turecké války v roce 1663 a spojil motiv hrdinské smrti se silným erotickým zážitkem. Tato baladická próza se stala nejúspěšnějším a nejznámějším Rilkovým dílem.

Program ke stažení

PDF - barevná varianta (7.52 MB)

PDF - černobílá varianta (1.74 MB)