„Můj pradědeček byl horník a žil ve vesničce Třebsko osm kilometrů vzdálené od Příbrami. Docházel do březohorských dolů denně pěšky tam i zpět. Mnohé ty krásné hornické písně zpívala moje babička i maminka. K mým vzpomínkám patří ještě opravdový kahanec, s kterým jsme si jako děti hrávaly, bácy, troky a jesličky s chlebovými daráčky a ovečkami,“ vzpomíná na dobu svého dětství v hornické Příbrami Květa Drahokoupilová, autorka projektu
Sestoupání a vystoupání mužstva na stoupacím stroji děje se jedině při střídání se šichet. Kromě střídání se šichet nesmí žádný dělník bez dovolení neb nařízení závodního neb jeho zástupce používati stoupacího stroje ku sestoupání neb vystoupání. Sestoupání a vystoupání má vždy počínati na nejhlubším patře a má se díti postupně nahoru, to však stále jen pod dozorem k tomu účelu ustanovených zřízenců.
K obsluze a dozoru stoupacího stroje jsou ustanoveni: strojník k obsluze hnacích strojů a mimo to obsluhovatelé stoupacího stroje. Tito mají po celý čas jízdy svou službu stojíce vykonávati a svůj zřetel k tomu obraceti, aby předepsaná rychlost čtyř obratů za jednu minutu na tahadlech stoupacího stroje překročována nebyla. Obsluhovatelé stoupacího stroje mají především péči míti o bezvadné udržování celého stoupacího zařízení, dále mají úhlové páky, lapadla, vyrovnání, vedení stupátka, signální drát atd. bedlivě prohlédnouti, co třeba, namazati, a vůbec k tomu hleděti, aby se všechno v náležitém pořádku nacházelo.
Beze světla nesmí na stoupací stroj nikdo vstupovati. Zhasne-li některému dělníku mezi jízdou kahanec, má na svém stupátku tiše čekati, až si bude moci od svého následujícího soudruha svůj kahanec rozsvítiti. Každý dělník, který se při přestupování z jednoho stupátka na druhé opozdil, má čekati, až zase následující stupátko k němu se pošine. Chlapcům důlním a vůbec nováčkům, kteří užívání stoupacího stroje ještě znalí nejsou, budiž přidělen rozvážný muž, který je vycvičí.
Jeden z obsluhovatelů stoupacího stroje má vždy před jeho upotřebením až k nejhlubšímu patru slézti. Nepřišel-li na žádnou překážku, dá strojníkovi určité znamení ke spuštění stroje. Znamení "k jízdě" si umluví dozorce a strojník každý den. Strojníci mají zřetel svůj hlavně k tomu obraceti, aby stroj jenom dle daných signálů pouštěn a zastavován byl.
Dozorce neb obsluhovatel stoupacího stroje musí se bezvýminečně uposlechnouti. Před vstoupením na stroj má každý dělník od dozorce kontrolní známku přijati a nesmí bez takové vystupovati, poněvadž tato nahoře dozorci odevzdána býti musí. Ku vstoupání na stoupací stroj nemá se mužstvo tlačiti, nýbrž se má držeti opodál na místě vykázaném. Při přestoupání každý postaviž se do prostředka stupátka a uchop se pevně držadla. Shýbání a klonění se na stranu se zapovídá. Stoupání na stoupací stroj v trepkách a dřevácích bez kožených nártů se nedovoluje.
„Vidím vrch březový, kterýž jest stříbra vnitř plný. Toho vy a váš rod budete užívati, a jestliže nedáte od západu slunce lidem nad ním panovati, váš rod bude se množiti a cizí národové budou se vám klaněti.“
Václav Hájek z Libočan, Kronika česká, Proroctví Libušino
Program k divadelnímu představení ke stažení v PDF - první strana (651.45 kB)
Program k divadelnímu představení ke stažení v PDF - druhá strana (1.73 MB)
Premiéra: 26.4.2006, Polanova síň Knihovny města Plzně
Sponzoři: Hornické muzeum Příbram, Avesta-oděvní studio, Projekt se uskutečňuje za finanční podpory Odboru kultury Středočeského kraje
Mediální partner: Příbramský deník
Použitá literatura: Jan Neruda: Příbram, Václav Hájek z Libočan: Kronika česká, Q. M. Vyskočil: Pohádky hlubin, Šachta, Karel Valta: Za ušlechtilým Přibramanem, Jan Chalupecký: Pod Svatou Horou, Ladislav Malý: Příbramské obrázky, Josef Biskup: Pověsti stříbrného kraje, Jan Káš: Pohádky stříbrného kraje, R. F. Vojíř: 1300 metrů pod zemí, František Zpěvák: Havíři, Bohumír Komenda: Světla a stíny, R. Pecháček: Maloměstské historky