Karel Hynek Mácha - Mág

Tak měl vypadat Karel Hynek Mácha podle Maxe Švabinského. Mácha patří k nejpozoruhodnějším českým básníkům. Jeho dílo, přervané předčasnou smrtí, nepochopené jeho současníky a nedoceněné ještě dlouho po básníkově smrti, přijala nadšeně až básnická generace Jana Nerudy a Vítězslava Hálka. Programově navázala na Máchův odkaz i názvem svého almanachu Máj.

Když vyšel v dubnu 1836 Máj, zvedla se vlna nepříznivé kritiky a odsouzení. Kdo byl jeho autor? Jakýsi Karel Hynek Mácha (1810 - 1836).

Titulní list Máchova rukopisu Máje (v původním pravopise)

Mladý, dosud neznámý, tolik jiný, nepochopitelný, troufalý. A přesto se zařadil mezi největší české básníky jako tvůrce moderní české básnické řeči. Náměty starých kronik proměňoval v dramata a prozaické práce (např. nedokončené drama Bratři, nedokončený román Kat). Českou krajinu a dojmy ze svých toulek zachycoval v básnických prózách (Pouť krkonošská, Večer na Bezdězu). Bolestně prožíval protiklad krásy a ošklivosti, života a smrti, rozpor snu a skutečnosti (román Cikáni, povídka Marinka, množství lyrických básní). Vrcholné Máchovo dílo je lyricko-epická skladba Máj. Vypráví o loupežníkovi, "strašném lesů pánu", jenž byl odsouzen za vraždu svého otce a v noci před popravou prožívá hrůzu nepředstavitelného přechodu ze života do nicoty. Básník pociťuje silnou spřízněnost s nešťastným hrdinou, do jeho osudu promítá svůj vlastní úděl. Životní příběh K. H. Máchy i jeho dílo zůstává trvalou výzvou pro všechny, kdo podlehnou jeho myšlenkové hloubce a uměleckému mistrovství.

Autorka projektu:: Květa Drahokoupilová
Hraje, recituje a zpívá:: Michal Boška
Svůj hlas zapůjčili:: Nikol Fischerová j.h. - Marinka, Lori; Dominika Pilecká, Veronika Říhová, Stáňa Kopáčková, Jan Stanimírovič, Pavel Špeta, Irena Vančurová, Ondřej Vrátný - Hlasy přírody
Hudba a klavírní doprovod:: Přemysl Zíka
Korepetice a pěvecký poradce:: Jožka Valentová j.h.
Kostýmy, scéna, zvuk, inspice:: Květa Drahokoupilová
Rekvizity:: Vladimír Pruner; Eliška Drahokoupilová

Michal Boška v roli Karla Hynka Máchy

Květa Drahokoupilová

"Už si nevzpomínám, kdy jsem se setkala s dílem Karla Hynka Máchy poprvé. Ale bylo to v době, kdy jsem si ještě hrála s panenkami, protože moje nejmilejší panenka dostala jméno Marinka podle hrdinky jedné Máchovy povídky. Tu panenku i obdiv k Máchovu dílu mám dodnes."

Přemysl Zíka

"Počátkem léta 2002 mě požádala Květa Drahokoupilová, abych napsal hudbu pro hru o Karlu Hynku Máchovi. Domluvili jsme se, že ve hře zazní kromě písní na podkladě Máchových veršů i úryvky z Máje, které zpracuji formou recitativu - tzn. slovo podložené hudbou. U každé básně jsem se pak snažil vystihnout hudbou její náladu a obsah (např. modlitbu nebo prostou lidovou píseň). V případě básně Duše nesmrtelná jsem se volně inspiroval zpěvy katolických bohoslužeb."

Michal Boška

"Při studiu hudebních čísel k této hře jsem zjistil, že hudební složka si mě stále více získává a dává Máchovým veršům zcela nový a nečekaný rozměr. Věřím, že se nám tak podaří přiblížit dílo velkého básníka našim divákům v nových dimenzích a že jim pomůžeme najít nové prožitky nad podmanivými a k zamyšlení vybízejícími verši."

Program ke stažení v PDF - 1. strana (584.29 kB)

Program ke stažení v PDF - 2. strana (1.58 MB)

Premiéra 1. prosince 2003, Divadlo Solidarita, Praha

Karel Hynek Mácha podle almanachu Máj z roku 1858

Ilustrace k povídce Marinka od Ludmily Jiřincové

Máchovi současníci vzpomínají

Mácha přišel do Litoměřic někdy v září 1836 a hned první den tu vzbudil málem rozruch. Vyšel si do města na obhlídku, na sobě svůj pověstný karbonářský plášť s červenou podšívkou. Lidé se divili tomuhle oblečení a na náměstí, kde tehdy stávala hlavní strážnice, byl voják na vartě tak poplašen a vyděšen, že pro jistotu - v nedalekém Terezíně čekali totiž návštěvu arcivévody - vyhlásil "do zbraně"!

Ze vzpomínek pana Lorenze,

u něhož Mácha v Litoměřicích bydlel

Basnik Karel Hynek Mácha v podání Michala Bošky

Záběr z představení

Výbava moje byla již na velké lodi odvezena do Litoměřic, mělijsme míti 8. listopadu svatbu, vše bylo připraveno - tu stihne nás zvěst o těžké nemoci a krátce nato o jeho smrti. A v devíti měsících za otcem skonal synáček náš Ludvík... Podobizny Máchovy nemám. Tenkrát ještě fotografie nebylo. Pozdější vyobrazení jeho tvářnosti nemajínejmenší podoby s jeho vzezřením. Ó, jak toho želím, že kresliti neumím. No, jen když se aspoň ctí jeho památka.

Ze vzpomínek Eleonory Sieheové-Šomkové

(50 let po Máchově smrti zapsal J. L. Turnovský)

...síň podlouhlá a úzká, tichá a vždy soumračná a chladná. Na zdi obraz Karlštejna, postel, stolek, dvě stolice, skříňka na knihy a kytara - to byl všechen nábytek. Mácha ji nazýval "trudnou svou komnatou".

Karel Sabina vzpomíná na Máchovu světničku v domě na Dobytčím trhu v Praze

Záběr z představení

Z Máchových deníků a dopisů

V druhém pokoji jsem pomáhal Lori rantlovat. Anfeuchtoval jsem štráfky, počítal jsem a rovnal jsem škatulky a od 3 1/2 až do 5 1/4 udělali jsme 500 škatulek.

S Lori jsme se pohádali, že když jsem byl mrzutý, ona ve verkštatě se smála.

Koupil jsem pro Lori nähpolster za půl zlatého a až do půl deváté jsem jí pomáhal rantlovat.

Když stará odešla, přišla Lori za mnou, stála na dvoře, bylo jí zima, neb měla ruce zavinuty v zástěře. Odpusť jí Bůh, jestli mne klame.

Spravoval jsem si kalhoty a untertriko.

Moje holka, když jí, krmí dva! ... Právě mne moje holka políbila, mně běží žílami mráz! Ale usmívaje se tisknu ji k srdci! Holku tu vezmu si brzo.

Je teď v pátek před osmou hodinou, již jsem ležel. Jdou na mě ustavičně takové ouzkosti, že jsem musil vyskočit a polonahý píšu.

Záběr z představení

Rozkazuji Ti, přísně Ti rozkazuji, abys nikdy z našeho domu nevycházela, za žádnou, vůbec žádnou záminkou, na mši, ke zpovědi, na katechismus, nikam, nebo - při svém životě Ti přísahám, že mě nikdy neuvidíš.

Fotogalerie z 2. nastudování

Fotogalerie z 1. nastudování